Halleyova kometa je asi nejznámější kometou vůbec. Své jméno získala na počest Edmonda Halleyho, anglického astronoma působícího v osmnáctém století. Halley, který se zabýval výpočty drah komet, zjistil nápadnou podobnost mezi drahami komet z let 1531, 1607 a 1682 a usoudil, že se pravděpodobně jedná o jedno těleso, které se podobně jako planety pohybuje po uzavřené dráze kolem Slunce s periodou oběhu 76 let. Příští návrat komety předpověděl na rok 1758. Bohužel zemřel o šestnáct let dříve, již v roce 1742, a nedožil se tak potvrzení správnosti Newtonovy gravitační teorie. Kometu pak jako první pozoroval 25. prosince 1758 Němec Johann Palitzsch a 1P/Halley je tak jednou z mála komet, která nenese jméno svého objevitele.
|
Kometa - těleso malých rozměrů obíhající kolem Slunce většinou po protažené eliptické dráze s periodou od několika let po tisíce roků. Při přiblížení ke Slunci se vypařuje část materiálu jádra a kometa vytváří komu a eventuálně ohon. Jde o pozůstatky materiálu z doby tvorby sluneční soustavy. Dnes se nacházejí v Oortově mračnu za hranicemi sluneční soustavy, ve vzdálenosti 20 000÷100 000 AU. Oortův oblak - také Oortovo-Öpikovo mračno. Jedná se o jakousi zásobárnu kometárních jader, která se nachází ve vzdálenosti zhruba 20 000÷100 000 AU od Slunce. Podobně jako transneptunické objekty obsahuje také Oortovo mračno mnoho nepravidelných těles s nejrůznějšími drahami. Jedná se většinou o zmrzlé úlomky hornin, které se dostávají do blízkosti Slunce vlivem gravitačních poruch. Jejich počet se odhaduje na jeden bilión při celkové hmotnosti 100 MZ. |
 |
| Kometa 1P/Halley fotografovaná během svého třicátého návratu v roce 1986. |
Kometa 1P/Halley je krátkoperiodická, ke Slunci se vrací přibližně jednou za 76 let. Její návrat není možné předpovědět s absolutní přesností kvůli poruchám dráhy způsobovaným velkými planetami sluneční soustavy. První záznamy o pozorování Halleyovy komety pocházejí z Číny z roku 239 před Kristem, příští návrat je předpovězen na rok 2061.
Podobně jako jiné komety je i 1P/Halley zodpovědná za aktivitu dvou meteorických rojů, konkrétně za Eta Akvaridy (pozorovatelné v květnu) a Orionidy (aktivní v říjnu).
| Parametry komety 1P/Halley | |
| rozměry jádra | 16 × 8 × 8 km |
| albedo | 0,03 |
| vzdálenost v periheliu | 0,587 AU |
| sklon dráhy | 162,24° |
| výstřednost | 0,967 |
| hustota | 0,1 g cm−3 |
| International Halley Watch |
Hnutí Mezinárodní sledování Halleyho komety (IHW) bylo založeno v roce 1979, kdy Louis Friedman z Jet Propulsion Laboratory přesvědčil NASA, že by měla být vyvinuta mezinárodní snaha, aby během následujícího (30. pozorovaného) návratu Halleyho komety bylo získáno maximum vědeckých údajů z pozemských i vesmírných pozorování. Cílem bylo co nejvíce podpořit jakékoli vědecké způsoby výzkumu komety ze zemského povrchu i z vesmíru. Hnutí koordinovalo obrovské pozorovací úsilí, zahrnující vizuální pozorování, fotografování a studium oblasti kolem jádra, které vyvrcholilo vysláním pěti kosmických sond ke kometě. Návratu Halleyho komety v roce 1986 tak byla věnována pravděpodobně větší pozornost, než jakémukoli jinému kosmickému úkazu.
Kometa byla poprvé zachycena více než 40 měsíců před průchodem přísluním na snímcích ze dvousetpalcového Haleova dalekohledu na palomarské hvězdárně, 16. října 1982. Zpočátku se ale pozorování soustředila na zpřesnění předpovězené dráhy kvůli správnému navedení sond ke kometě.
Byla to především evropská sonda Giotto, která se dostala až do vzdálenosti cca 600 km, a na Zemi odeslala překvapivé snímky protáhlého jádra, které je tmavší, než se očekávalo. Odráží pouze 3 % dopadajícího světla, a je tak jedním z nejtmavších těles ve sluneční soustavě.
 |
| Snímek jádra Halleyovy komety ze sondy Giotto |
Kometa byla sledována i po průletu přísluním. Překvapila, když v roce 1991 neočekávaně mnohonásobně zjasnila a prachová koma, která se vytvořila kolem jádra, byla pozorována přes tři měsíce, příčina zjasnění ale není příliš jasná.
Zatím poslední snímky pořídily dalekohledy Very Large Telescope Evropské jižní observatoře počátkem března 2003, kdy byla kometa od Slunce vzdálena 28 AU.
| International Cometary Explorer (ICE) |
Americká sonda ICE byla prvním průkopníkem průzkumu komet automatickými sondami. Původně byla vypuštěna pod označením ISEE-3 (International Sun-Earth Explorer) 1. září 1978, aby se věnovala studiu interakci plazmatu se slunečním větrem v okolí Země. Po skončení původní plánované mise byla přesměrována a 11. září 1985 proletěla kolem ne příliš aktivní komety 21P/Giacobini-Zinner (oběžná doba 7 let). Ze vzdálenosti necelých 8 000 km se zaměřila na studium částic a polí v okolí kometárního jádra. 28. března 1986 pak proletěla zhruba ve vzdálenosti 30 milionů km od komety 1P/Halley. Sonda byla vypnuta v květnu 1997 a do blízkosti Země se znovu dostane v roce 2014.)
 |
| International Comet Explorer (ICE), dříve ISEE 3. |
| Vega 1 a 2 (Venera-Galej) |
Sondy sovětské provenience byly vypuštěny v prosinci roku 1984 (Vega 1 dne 15. 12., Vega 2 dne 21. 12.). Nejprve zamířily k planetě Venuši, kde vypustily sestupné moduly určené k průzkumu Venušiny atmosféry. Tyto byly vybaveny také speciálními aerostaty, které se oddělily během sestupu a téměř dva pozemské dny se vznášely v atmosféře v průměrné výšce 54 kilometrů.
Orbitální části využily gravitačního působení planety k navedení ke kometě. Setkání proběhla 6. a 9. března 1986 ve vzdálenostech 8 900 km a 8 200 km. Na Zemi sondy odeslaly kromě velkého množství spektrometrických dat a údajů o prachu, plazmatu a zachyceném záření také přibližně 1 500 snímků komety.
 |
| Sonda Vega |
| Sakigake |
Jméno sondy v japonštině znaměná „průkopník“. Jednalo se totiž o první japonskou misi do vzdálenějších končin sluneční soustavy. Sakigake odstartovala 8. ledna 1985. Tato sonda byla konstrukčně identická se sondou Suisei, nesla ale odlišné přístrojové vybavení. Byla určena pro studium slunečního větru a magnetických polí. K maximálnímu přiblížení k Halleyově kometě došlo 11. března 1986 na vzdálenost sedm milionů kilometrů.
Japonsko se podobně jako Evropská kosmická agentura (sonda Giotto) rozhodlo sondu po splnění primárního úkolu přesměrovat k dalšímu cíli. V letech 1992-1995 bylo využito zemské gravitace k přesměrování Sakigake k novému cíli, kometě 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková. Kolem této krátkoperiodické komety (perioda 5,2 roku) proletěla 3. února 1996 ve vzdálenosti přibližně 10 000 km.
 |
| Japonská sonda Sakigake |
| Suisei |
Sesterská sonda „pionýra“ Sakigake startovala 18. srpna 1985. Přibližně měsíc před a po průletu kolem 1P/Halley (8. března 1986 ve vzdálenosti přibližně 150 000 km) sonda pořizovala až šest fotografií komety v ultrafialovém záření denně. I Suisei měla být odkloněna k dalšímu cíli, kometě 21P/Giacobini-Zinner (průlet plánován na listopad 1998) a proletět ve vzdálenosti několika milionů kilometrů od komety 55P/Tempel-Tuttle (průlet plánován na únor 1998), pro dokončení mise ale sondě nezbylo dostatečné množství paliva.
| Giotto |
Sonda Evropské kosmické agentury byla vypuštěna 2. července 1985. Kometu 1P/Halley minula 14. března 1986 ve vzdálenosti pouhých 596 km a pořídila tak první fotografie kometárního jádra zblízka. V roce 1990 prolétla kolem Země a provedla druhé úspěšné kometární setkání, s kometou 26P/Grigg-Skjellerup, ke které se 10. července 1992 přiblížila dokonce na 125 km. O čtrnáct dní později byla uložena k věčnému spánku, neboť pro další korektury dráhy nemá dostatek paliva.
Giotto jako jediná sonda nese jméno umělce. Pojmenována byla podle italského malíře Giotta di Bondone, který Halleyovu kometu vyobrazil jako betlémskou hvězdu na fresce Klanění tří králů v roce 1301.
 |
| Giotto di Bondone: Freska s vyobrazením Halleyovy komety |
 |
| Sonda Giotto Evropské kosmické agentury |
| Spartan 203 |
Série sond Spartan byla americký program levných a jednoduchých sond určených k vypuštění z raketoplánu a opětovnému zachycení po několika dnech. Spartan 203 byl sestrojen v rekordních čtrnácti měsících, aby provedl ultrafialová pozorování komety 1P/Halley. Bohužel byl ale ztracen při nehodě raketoplánu Challenger v lednu 1986.
| Ostatní mise zaměřené na studium komet |
Po úspěchu sondy Deep Impact v roce 2005 nás nyní čeká dlouhé čekání na přílet Rosetty ke kometě 67 P/Churyumov–Gerasimenko v roce 2014. Sledování kometárního jádra po delší dobu než pouze během průletu by mohlo přinést další zajímavá odhalení.
| Odkazy |
The Planetary Society: Missions to Asteroids and Comets
Martin Žáček: Sedm let mise Stardust, Aldebaran Bulletin 2/2006
David Břeň: Deep Impact, Aldebaran Bulletin 31/2005
Jana Sainerová: Sonda Deep Impact, Aledebaran Bulletin 11/2005
Meteorický roj - proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vletují meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí.
Albedo - míra odrazivosti povrchu tělesa. Jde o poměr dopadajícího a odraženého elektromagnetického záření vyjádřený zpravidla v procentech nebo desetinných číslech. Pokud není specifikováno jinak, jde o viditelné světlo a kolmý dopad. Například albedo sněhu je 90 % (0,9), Země 31 % (0,31) a Měsíce 12 % (0,12).
Perihelium - bod na eliptické dráze kolem Slunce, který je Slunci nejblíže. Obdobně perigeum je stejný bod na orbitě kolem Země a periluna na orbitě kolem Měsíce.
Astronomická jednotka - astronomická jednotka, střední vzdálenost Země od Slunce, 149 597 870 km. Používá se především pro určování vzdáleností ve sluneční soustavě.
Sluneční vítr - proud nabitých částic ze Slunce, které zaplavují celou sluneční soustavu. Zejména jde o protony, elektrony a alfa částice (jádra hélia). Typická rychlost částic u Země je kolem 500 m/s a jejich koncentrace několik protonů v m3.
