V prvním případě byla pozorována slabá hvězdu na neočekávaném místě – v jakémsi bezhvězdném jádře prachoplynného oblaku. Spitzerův dalekohled už prozkoumal tucty takových oblaků s cílem zjistit, jaké podmínky v nich musí panovat, aby došlo ke vzniku hvězd. Nicméně tento objekt je slabší, než bychom očekávali od mladé hvězdy, a tak zatím astronomové netuší, jestli se jedná o nejmladší známou nepovedenou hvězdu nebo naopak třeba o hvězdu zachycenou ve velmi brzkém vývojovém stadiu.
Ve druhém případě byl zkoumán střed prachového disku, který obklopuje rodící se hvězdu. Tento disk je velmi podobný naší představě o sluneční soustavě staré pouhých pár set tisíc let. Má totiž správnou velikost a malou centrální hvězdu, jež je pravděpodobně dostatečně stabilní na to, aby mohla po miliardy let zásobovat případný planetární systém.
Poprvé byl definitivně potvrzen výskyt ledu v prachoplynných discích, v nichž vznikají planety. Astonomové pozorovali už dříve led v těchto mračnech, ale doposud ne v té části, kde se tvoří planety. Pro pozorování museli použít trik – protoplanetární systém pozorovali za svítání. Stačilo prostě najít systém, kde na nás centrální hvězda vykukuje pod správným úhlem, podobně jako Slunce při svítání. Díky tomu je poměrně dobře cloněna, a tak je možné led spatřit.
Obrázky
