Halové jevy

Tento víkend se pozorovatelům v Praze dvakrát naskytla šance spatřit nádherné halové jevy, které ozdobily oblohu kolem Slunce. V pátečních dopoledních hodinách se jednalo o tzv. parhelia, vedlejší slunce, a vysoko na obloze duhový cirkumzenitální oblouk. V neděli kolem poledne pak bylo možné pozorovat tzv. malé halo.
Jak ale tyto jevy vlastně vznikají? Lomem a odrazem světla na ledových krystalcích v atmosféře. Většinou souvisejí s oblaky, především cirrostraty, mraky složenými právě z ledových krystalků, vyskytujícími se ve výškách nad 6 kilometrů. Ledové krystalky se ale také mohou za nízkých teplot vyskytovat v přízemní vrstvě ovzduší.
Halové jevy jsou převážně světlé, bělavé, pokud ovšem dojde nejen k odrazu ale i k lomu světla v krystalcích, mohou mít duhové zabarvení. Nejčastěji se objevuje tzv. malé halo, bělavá kružnice ve vzdálenosti přibližně 22° od středu slunečního disku. Dalším častým jevem jsou parhelia – boční slunce. Vypadají jako světlé plošky, často mají duhové zabarvení.
Statistika říká, že bychom podobné jevy mohli vidět přibližně jednou za tři dny. Ve skutečnosti je samozřejmě třeba počítat s tím, že ne všechny halové jevy jsou stejně výrazné, navíc doba jejich trvání se pohybuje od několika minut do několika desítek minut. Přesto ale šance, že některý z těchto jevů uvidíme, stojí za trochu námahy…

Optické úkazy v atmosféře

---