Dne 21. března 2011 v 0 h 20 min SEČ vstupuje Slunce do znamení Berana. Nastává jarní rovnodennost. Začíná astronomické jaro.
Definovat jaro není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Astronomové jako počátek jara počítají právě den jarní rovnodennosti, tedy okamžik, kdy střed slunečního kotouče překročí nebeský rovník a Slunce začne pomalu stoupat ke své největší výšce, kterou má o letním slunovratu. Jako meteorologové bychom ovšem jaro počítali od 1. března do 31. května. A vegetační jaro? To určuje probuzení rostlin a ve střední Evropě se jako jaro počítá doba s průměrnými denními teplotami vzduchu od 5,1°C do 15,0°C.
Nenechme se ale zmást pojmem "rovnodennost". Den a noc totiž rozhodně o rovnodennosti nejsou z mnoha důvodů stejně dlouhé. Svůj podíl viny na tom má třeba naše atmosféra, která nemilosrdně ohýbá všechny světelné paprsky jdoucí jinudy než přímo z nadhlavníku a způsobuje, že Slunce vidíme zapadat až v okamžiku, kdy už je pod obzorem. Bez zajímavosti není ani to, že jednotlivé roční doby se svojí délkou liší. Země totiž obíhá po eliptické dráze a podle Keplerových zákonů se v přísluní, tedy době, kdy je Slunci nejblíže, pohybuje rychleji než v odsluní (kdy je v největší vzdálenosti). Proto jsou naše léta o několik dní delší než naše zimy, ale na druhou stranu jsou mírnější (chladnější chcete-li) než na jižní polokouli.
Střídání ročních dob ovšem nezpůsobuje to, že bychom v zimě byli od Slunce dále než v létě (na severní polokouli je tomu dokonce naopak – Země byla letos v přísluní 3. ledna, tedy uprostřed zimy). Střídání ročních období je dáno sklonem zemské osy k oběžné rovině Země (asi 23,5°), což má za následek změnu v množství energie která v průběhu roku dopadá na libovolné místo na zemském povrchu. Za období od dubna do října libovolný metr čtvereční plochy v naší zeměpisné šířce dostane zhruba třikrát více energie než v období od října do dubna.
