Co že to ale vlastně ty meteority jsou? Pevná tělíska nebo tělesa, která dopadla na Zemi z meziplanetárního prostoru. Zbytky těles, která se potkají se zemskou atmosférou, zazáří a přežijí průlet ovzduším. Většina jich pochází z meteoroidů z oblasti planetek, ale najdou se i marsovské či měsíční, které se do meziplanetárního prostoru dostaly tak, že byly vyvrženy při nárazech těles do Marsu či Měsíce. Odhaduje se, že na Zemi dopadá každý rok mezi 5 000 a 17 000 tunami meteorického materiálu. Ve světových muzejních sbírkách a výzkumných institucích se přitom meteoritů nalézá přes dvacet tisíc.
Možná, že bližší nám jsou ale meteority na svojí cestě zemskou atmosférou - "Podívej, padá hvězda, rychle si něco přej…!" Při průletu ovzduším totiž dochází k brždění tělesa, které se třením o částice vzduchu rozžhaví a většinou vypaří. Přitom dochází k ionizaci okolního plynu a tak vzniká meteor - jasná čára na obloze, kterou můžeme pozorovat.
Spatřit meteor - "padající hvězdu" můžeme prakticky každou jasnou noc. Jsou ale období, kdy takových meteorů můžeme pozorovat až stovky v hodině. To nastává v případě, když se Země na své dráze potká s částečkami, které se uvolnily při průletu komety. Pozorujeme pak takzvaný meteorický roj. Ten nejbližší z těch významných naší oblohu bude zdobit kolem dvanáctého srpna, kdy pravidelně pozorujeme takzvané Perseidy. Název roje je odvozen od toho, že meteority zdánlivě vylétají ze souhvězdí Persea. Jeho frekvence je asi 60 meteorů za hodinu. To tedy znamená, že zhruba každou minutu budeme moci někde na obloze spatřit jasný meteor.
Obrázky
