Kuiperův pás se nachází ve vzdálenosti 30 až 250 AU od Slunce. Jeho nejznámějším zástupcem je bezesporu dnes již trpasličí planeta Pluto se svým měsícem Charón. V současné době známe již více než 1 000 těles podobných Plutu, ale celkový počet těles větších jak 100 km nacházejících se v této oblasti je odhadován na 100 000.
Jak je to ale s tělesy menšími než 100 km? Až do nedávné doby jsme mohli tento počet odhadovat jen velice hrubě. Stokilometrové těleso v oblasti Kuiperova pásu je totiž na samé hranici přímé viditelnosti. Menší tělesa (řádově kilometry) je teoreticky možné pozorovat při zákrytu vzdálené hvězdy, nicméně takovýto zákryt se u těles patřících do Kuiperova pásu, ještě nepodařilo pozorovat. Počet těles a jejich rozložení je přitom velice důležité pro přesné teorie formování planetárního systému sluneční soustavy.
V loňském roce přišel tým taiwanským vědců vedených Hsiang-Kuang Changem s myšlenkou využití rentgenového zdroje Scorpius X-1 (neutronové hvězdy vzdálené od Slunce 9 tisíc světelných let) k pozorování těles Kuiperova pásu menších než 100 metrů!
Scorpius X-1 patří k nejintenzivnějším bodovým rentgenovým zdrojům na obloze. Při klasických optických zákrytech hvězdy jsme schopni pozorovat zákryt trvající 0,2 sekundy (což odpovídá tělesu o rozměrech 1 kilometr). Oproti tomu u rentgenového záření se dostáváme k časům několika milisekund.
Rentgenové zdroje mino jiné zkoumá družice Rossi X-Ray Timing Explorer (RXTE) vypuštěná na konci roku 1995. V datech zdroje Scourpius X-1 z let 1996 - 2002 našel Changův tým celkem 58 drobných poklesů signálu, které interpretoval jako zákryt neutronové hvězdy malým tělesem Kuiperova pásu. Na základě těchto měření určil počet těles s průměrem menším než 100 m na 1015.
Aby vyloučili chybu metody a případné další vlivy (vždyť v sedmiletém záznamu dlouhém 322 000 sekund objevili jen 58 zákrytů trvajících jen několik milisekund), opakovali ty samé postupy pro jiný silný rentgenový zdroj v Krabí mlhovině, sledovaný též družicí RXTE. V záznamech se ale již žádný zákryt neobjevil. Tento negativní výsledek potvrdil správnost jejich metody, neboť druhý použitý zdroj již není bodový (na rozdíl od Scorpius X-1). Malá tělesa Kuiperova pásu ho již nemohou zcela zakrýt, a proto nemůžeme pozorovat žádnou změnu signálu.
Počet malých těles v Kuiperova pásu je velkým překvapením. Z dosavadních teoretických simulací vycházeli hodnoty 1 000 krát až 100 000 krát nižší. Jedno vysvětlení vyššího počtu malých těles v Kuiperova pásu než předpokládá teoretický model, vychází z předpokladu nižších rychlostí malých těles než pozorujeme u těles velkých. Díky nim by pak při vzájemných srážkách mezi tělesy nedocházelo k jejich rozpadu na prach.
Počet těles v Kuiperově pásu v závislosti na průměru.