Astronomové Yurii Pidopryhora, Jay Lockman a Joseph Shields z observatoře NRAO a z univerzity v Ohiu ohlásili na setkání Americké astronomické společnosti ve Washingtonu, DC. v lednu 2006 objev obří oblasti vodíku plovoucí cca 10 000 l.y. nad rovinou Galaxie. Obří vodíková bublina má hmotnost odpovídající milionu Sluncí a do svého místa byla pravděpodobně vytlačena explozemi supernov a intenzivním hvězdným větrem mladých hvězd nám neviditelné obří hvězdokupy ve spirálním rameni Galaxie.
|
Galaxie – kompaktní seskupení hvězd, mezihvězdné látky a temné hmoty. Galaxie se liší svou strukturou (spirální, eliptické, nepravidelné...), vyzařovaným výkonem (neaktivní, aktivní, rádiové, Seyfertovy...) a zejména svojí hmotností. Hmotnost je udávána v miliardách až stovkách miliard hmotností Slunce. Galaxie jsou obvykle součástmi vyšších celků jako jsou kupy, nadkupy, vlákna a stěny. Trpasličí galaxie – objekt sestávající z hvězd a mezihvězdné látky. Jsou v něm zastoupeny hvězdy ve všech fázích hvězdného vývoje, tedy objekty nejrůznějšího stáří. Dnes známé trpasličí galaxie jsou gravitačně vázány na velké spirální galaxie a jejich hmotnost dosahuje zpravidla maximálně setiny hmotnosti mateřské galaxie. LMC – Large Magellanic Cloud, Velké Magellanovo mračno. Trpasličí souputník naší Galaxie ve vzdálenosti 180 000 l.y. Jde o nádherný objekt viditelný spolu s Malým Magellanovým mračnem na jižní obloze. Slapové chvosty – oblasti mezihvězdné látky vytrhávané z hvězdných struktur při prolínání (srážkách) galaxií. Následně zde dochází k bouřlivému vzniku nových hvězd. Slapové chvosty sestávají oproti původním galaxiím z mnohem řidšího materiálu, zejména z plynu a jsou výrazněji pozorovatelné v radiovém oboru spektra. GBT – Green Bank Telescope, radioteleskop Roberta C. Byrda v Green Bank v Západní Virginii (79° 50' 23,42” západní délky, 38° 25' 59,26” severní šířky). Průměr antény je dle použitého radiového okna 100÷110 m. Radioteleskop je největším pohyblivým zařízením tohoto druhu na světě. Lze tak snímat celou oblohu od výšky 5° nad obzorem. Na rozdíl od většiny klasických antén je jeho talíř asymetrickým výřezem z paraboloidu o průměru 208 m a optická osa prochází 4 m od okraje antény. VLA – Very Large Array, síť 27 radioteleskopů poskládaných do tvaru písmene Y umístěná v Socorru v Novém Mexiku. Průměr jedné antény je 25 metrů, hmotnost 230 tun. Elektronicky zpracovaná data poskytují rozlišení odpovídající základně 36 kilometrů a citlivost odpovídající jednomu dalekohledu o průměru 130 metrů. Síť provozuje National Radio Astronomy Observatory (NRAO) od roku 1980. NRAO – National Radio Astronomy Observatory, staví a spravuje největší radioteleskopy současnosti. Pod správu NRAO patří radioteleskop v Green Bank, sítě VLA a VLBA a spolu s Evropskou jižní observatoří staví radioteleskopickou síť ALMA. |
 |
| Vodíková superbublina nad rovinou Galaxie. Poloha sluneční soustavy je označena bílým bodem. Umělecká vize: Bill Saxton, NRAO/AUI/NSF. |
Energie, kterou vodíková superbublina spotřebovala na opuštění spirálního ramene, aby dosáhla dnešní polohy, odpovídá řádově stu explozím supernov. Vodíková superbublina byla objevena složením velkého množství malých radiových snímků pořízených radioteleskopem GBT.
 |
| Stometrový radioteleskop v Green Bank. Zdroj: GBT Homepage. |
Superbublina je od sluneční soustavy vzdálena 23 000 l.y. Galaxie je tradičně popisována jako velmi tenký disk o průměru 100 000 l.y., ve kterém je většina svítící hmoty uspořádána do spirálních ramen. Oblasti mezihvězdné látky, v níž největší část tvoří vodíkový plyn, byly mnohokrát pozorovány i mimo spirální ramena. Nově objevená obří bublina je však extrémně velká a výrazně mimo galaktickou rovinu. Mechanizmus, kterým se do své nynější polohy vodíkový oblak dostal, musel být také velmi mohutný. Takovým dějem schopným vytrhnout množství plynu v tomto měřítku může být prolínání obřích hvězdných struktur, které pak za sebou zanechávají stopu mezihvězdné látky. Jsou známy slapové chvosty táhnoucí se po oběžných drahách trpasličích galaxií. Také jsou u jiných galaxií v radiovém oboru pozorována oblaka mezihvězdného plynu jako důsledek prolínání galaktických struktur v minulosti.
 |
| Optický obraz NGC 2782 s vyznačením míst vzniku mladých hvězd ve dvou slapových chvostech. V obou chvostech lze nalézt stejně mladé hvězdokupy. NGC 2782 je vzdálena 111 milionů l.y. v souhvězdí Rysa. Dvě galaxie srovnatelných hmotností se prolnuly před cca 200 miliony let. Zdroj: Space and Earth Science 2006. |
Superbublina však sestává pouze z plynu. Nebyly v ní prozatím nalezeny hvězdy či jiná hustší mezihvězdná látka. Vyloučení vodíku mimo galaktickou rovinu tady muselo být způsobeno jinak. Jedním z nabízejících se mechanizmů by mohlo být odtlačování plynu hvězdným větrem podobně jako to můžeme pozorovat u komplexu N44 v LMC.
 |
| Komplex N44 – vnitřní bublina velikosti 325×250 l.y. Jde o část LMC vzdálenou 150 000 l.y. Bublinu vytvořila skupina obřích hvězd, které odtlačily okolní mezihvězdnou látku svým hvězdným větrem. Bublina byla vytvořena během cca 10 milionů let. Jde o jediný objekt tohoto druhu, u kterého lze přímo pozorovat jeho vývoj. Objekt je zobrazen ve falešných barvách vyjadřujících koncentraci (tlak) mezihvězdné látky. Zejména zde jde o ionizovaný vodík, méně je zastoupen kyslík a síra. Obraz byl vytvořen na základě dat ze spektrografu GMOS na jižní observatoři Gemini na na Cerro Pachón v Chile. Zdroj: Space and Earth Science 2006. |
Doba vzniku nově nalezené vodíkové superbubliny se odhaduje mezi 10÷30 milionů let. Jde tedy o velmi mladý útvar. Studováním této oblasti lze výrazně upřesnit mechanizmy vývoje naší Galaxie a podobných obřích spirálních struktur. Většina našeho světa má počátek ve hvězdách. Všechny prvky těžší než helium byly vytvořeny uvnitř hvězd a do mezihvězdného prostředí byly rozprášeny při explozích v závěru hvězdného vývoje. Pokud lze v Galaxii nalézt tak obří vodíkový útvar mimo galaktickou rovinu, který tam vymetly exploze supernov, je zřejmé, že k mísení mezihvězdné látky dochází v Galaxii ve škále mnohem větších měřítek, než se dosud předpokládalo. Například celá sluneční soustava nemusela vzniknout jen z látky vytvořené při explozích místních supernov, ale její stavební materiál mohl být vytvořen v nejrůznějších částech Galaxie. Objevení obří vodíkové superbubliny je potvrzením, že Galaxie je neustále se vyvíjející velmi dynamickou strukturou.
 |
| Slapové chvosty v komplexu M81. Levý obrázek ukazuje rozložení hvězd a materiálu svítícího ve viditelném světle, pravý je rádiovým záznamem na vlně 21 cm. Zde je zřetelné rozložení H I oblastí propojujících ve velkém měřítku hustou mezihvězdnou hmotu jednotlivých galaxií. Zdroj: Sloan Digital Sky Survey a Very Large Array. |
