Roj Perseid je aktivní zhruba od 17. července do 24. srpna, nepatří ale bohužel k těm nejaktivnějším. Maximální přepočtená hodinová frekvence, tedy počet meteorů, které je možné na obloze spatřit, se pohybuje za příznivých podmínek kolem 80 meteorů za hodinu, lze tedy teoreticky spatřit více než jeden meteor za minutu.
Meteorický roj Perseid patří k nejstarším známým meteorickým rojům. První záznamy o pozorování Perseid pocházejí z Číny okolo roku 36 n. l. Až roku 1866 se astronomovi G. Schiaparellimu podařilo zjistit původ tohoto meteorického roje. Schiaparell prokázal korelaci mezi meteorickým rojem a kometou Swift – Tuttle. Perseidy se tak staly prvním meteorickým rojem, u kterého byla prokázána existence mateřského tělesa a kometární původ roje.
 |
| Radiant roje. |
Meteory vylétající zdánlivě z jednoho místa na obloze nazýváme meteorický roj. Prodloužíme-li meteorické stopy jednotlivých meteorů proti směru jejich pohybu, dostaneme v ideálním případě bod na nebeské sféře. Takto získaný bod nazýváme radiant meteorického roje. Podle jeho "bodové ideálnosti" můžeme usuzovat na stáří pozorovaného roje.
 |
| Perseida vyfotografovaná v roce 1997. |
Roje nazýváme podle latinských názvů souhvězdí (případně nejbližší hvězdy), ve kterých se nachází radiant příslušného roje (např. Perseidy, ζ Perseidy). Meteorický roj vzniká postupným rozpadem komety případně planetky. Podle "ideálnosti" radiantu, pravidelnosti a průběhu roje můžeme stanovit stáří roje. Krátce po jeho vzniku jsou meteorická tělíska koncentrována v oblacích v blízkosti mateřského tělesa. U takovýchto rojů pak můžeme pozorovat prudké nepravidelné zvýšení aktivity v závislosti na vzdálenosti průsečíku drah Země a mateřského tělesa. Typickým příkladem takového roje je meteorický roj Leonidy.
