Slunce nás v každém okamžiku bombarduje nejenom zářením ale i proudem nabitých částic, tzv. slunečním větrem. Tu a tam se ale stane, že naše mateřská hvězda vyvrhne hustší oblak, který po několika dnech letu dorazí k Zemi. K tomu ovšem mnohem častěji dochází v období slunečního maxima. Částice padají podél magnetických siločar a sráží se s atomy a molekulami naší atmosféry, která pak začne zářit. Polární záře se odehrávají ve výškách 100 - 1000 km a vyskytují se nejčastěji kolem severního a jižního magnetického pólu.
Z našich zeměpisných šířek je ale nevídáme často. Zatímco v oblastech blíže k pólům jsou na denním pořádku (je možné je spatřit až několikrát za měsíc) a pro zdejšího pozorovatele vykreslují rozmanité tvary, u nás na první pohled vypadají spíše jako světlá oblaka nebo nebe nad vzdáleným městem. Občas ale i zde předvedou barevné divadlo „nazelenalých závěsů“ či proměnlivých červených skvrn.
Za poslední rok jsme dostali šanci spatřit je třikrát. Dvakrát loni na podzim a potřetí v těchto dnech. Slunce totiž vychrlilo směrem k nám několik spršek nabitých částic, a tak někteří šťastlivci viděli záři v úterý večer i přesto, že na většině území bylo spíš zataženo. I když jste nebyli mezi vyvolenými, není ještě třeba házet flintu do žita. K Zemi se totiž řítí ještě jeden oblak, který by měl dorazit ve středu v noci nebo ve čtvrtek. Tak doufejme že se vyjasní pro případ, že by se tato spektakulární podívaná chtěla zopakovat.
Obrázky

