Až do 20. března 2005 bude možné planetu zahlédnout po západu Slunce nad západním obzorem jako nenápadnou hvězdičku. Tzv. největší elongaci, tedy největší úhlovou vzdálenost od Slunce na obloze, bude mít Merkur 12. března. Kolem tohoto data bude planeta nejlépe pozorovatelná. Bude zapadat dokonce téměř dvě hodiny po Slunci. Pokud pro pozorování použijete dalekohled, budete moci rozlišit kotouček planety.
A jaký že ten Merkur je? Vlastně docela podobný našemu Měsíci. Jeho povrch je pokryt četnými krátery, vysokými útesy a srázy. Teplotní výkyvy mezi osvětlenou a neosvětlenou částí povrchu činí více než 500°C. Nemá prakticky žádnou atmosféru a je to druhá nejmenší planeta ve sluneční soustavě. Zatím máme zmapováno jenom něco přes polovinu Merkurova povrchu - většinu informací o této planetě nám totiž přinesla pouze jediná sonda, Mariner 10. Proto v srpnu 2004 odstartovala k Merkuru sonda americké NASA, MESSENGER, která se bude věnovat studiu planety přibližně v letech 2008-2012. Na ještě vzdálenější budoucnost je plánována sonda v evropsko-japonské režii, BepiColombo, se startem v září 2012. Úkolem obou misí bude podrobný průzkum planety – snímkování povrchu, měření chemického a mineralogického složení, studium magnetického pole a nepatrného plynného obalu planety.
Obrázky

