Úkaz vzniká podobně jako měsíční a sluneční zatmění - planeta se dostane před Slunce a navíc do roviny oběhu Země kolem Slunce. Ovšem na rozdíl od slunečních a měsíčních zatmění, která nastávají dohromady minimálně dvě za rok, jsou planetární přechody mnohem vzácnější. Přechody Merkuru nastávají zhruba jednou za sedm a půl roku, přechody Venuše pak 4 krát za 243 let!
První, koho napadlo, že pokud Venuši pozorujeme jako Večernici i Jitřenku, pak bychom ji mohli spatřit také ve střední poloze, byl německý astronom Johanes Kepler. Kepler si dokonce jako první troufl přechody planet před Sluncem předpovědět - a to sice na 7. listopadu 1631 pro Merkur a 6. prosince 1631 pro Venuši.
Nicméně prvním přechodem Venuše, který byl sledován celým astronomickým světem, byl až přechod roku 1761. Astronomové tehdy dobře znali relativní vzdálenosti ve sluneční soustavě - ale chybělo jim nějaké absolutní měřítko. A byl to Edmund Halley, kdo navrhl, že by pro tyto účely šlo využít přechod Venuše, pokud jej budou moci sledovat pozorovatelé z více míst na Zemi. To se jim ale nepodařilo s absolutní přesností. Hodnota střední vzdálenosti Země - Slunce, ke které tehdy dospěli svými výpočty, kolísala od 125 do 153 milionů kilometrů oproti zhruba 150 milionům kilometrů, které uvažujeme dnes a i zpřesnění výsledku při měření v roce 1874 bylo zatíženo větší chybou, než se předpokládalo.
V dnešní době už astronomický význam pozorování přechodu planety Venuše přes sluneční disk není příliš velký. To ale neznamená, že by byl nezajímavý. Celý úkaz 8. června potrvá přes šest hodin. Pro pozorování Vám budou stačit vaše vlastní oči. Venuši spatříte jako malou černou tečku razící si svou cestu ve spodní části slunečního disku. Budete potřebovat speciální sluneční brýle, jaké se používají pro sledování zatmění, nebo svářečský filtr hustoty 13 nebo 14.
Podíváte-li se na přechod Venuše dalekohledem, můžete spatřit ještě dva zajímavé úkazy: Zaprvé jasnou aureolu, tedy jakýsi prstýnek kolem celé planety, který vzniká v husté Venušině atmosféře, ve které se rozptyluje světlo. A efekt černé kapky - tedy jakési protažení kotoučku poté, co se celá dostala před sluneční disk, způsobené ohybovými jevy v dalekohledu a oslněním pozorovatele. Nikdy se na Slunce nedívejte nestíněným dalekohledem, hrozí nenávratné poškození zraku!!! Slunce si můžete buď promítnout na kousek papíru nebo si pořídit speciální pokovenou sluneční fólii, která se dá zakoupit v obchodech s astronomickou optikou, a použít ji před objektivem dalekohledu (pozor na protržení).
Nezbývá nám, než si přát jasné počasí. Dostaneme ale ještě jednu šanci přechod Venuše spatřit - 6. června 2012, tehdy si ale budeme muset vyrazit například do Severní Ameriky nebo třeba Japonska, protože bude pozorovatelný především z druhé strany planety. Na našem území bude vidět jen závěr úkazu. Další následující přechod v roce 2117 je pro nás pravděpodobně příliš daleko.
Obrázky
Přechod Merkuru 7. května 2003