Planeta Mars patří na obloze spolu s Venuší, Jupiterem a Saturnem k jasným planetám viditelným okem i bez dalekohledu. V těchto týdnech máme výbornou příležitost sledovat velké detaily na jeho povrchu, neboť je Mars velmi blízko a na obloze je rekordně jasný.
|
Mars – rudá planeta, je v pořadí čtvrtým tělesem sluneční soustavy se dvěma malými měsíci, Phobosem a Deimosem. Povrch planety je pokryt načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars je bůh válek). Obrovské sopky, z nichž ta největší, Olympus Mons, je 24 km vysoká a její základna je 550 km široká. Na vrcholu je kráter o průměru 72 km. Pro Mars jsou charakteristické systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky ze sond ukazují místa, kudy dříve tekla voda. Zdá se, že Mars byl dříve vlhčí a teplejší, než je dnes. Rozpětí teplot, které na Marsu panují (zima ne větší než v Antarktidě) by bylo snesitelné pro některé primitivní formy života žijící na Zemi. Jejich existence se však dosud nepotvrdila. |
Země i Mars obíhají kolem Slunce po eliptické dráze jen málo odlišné od kružnice a každé z planet trvá jeden oběh jinak dlouho. Zemi 365 dní a Marsu 687 dní. Proto mají k sobě planety někdy blízko a jindy velmi daleko. Vzdálenost Marsu od Země kolísá od 55 milionů kilometrů do 400 milionů kilometrů. Mars je nejblíže k Zemi v době opozice se Sluncem. V průběhu opozic svítí Mars celou noc a je nejlépe pozorovatelný za pomoci dalekohledů. Opozice Marsu jsou však různě výhodné, neboť vzdálenost mezi Marsem a Zemí je při každé opozici jiná. Letošní z tohoto hlediska nepatří k nejvýhodnějším – Mars se k nám nejvíce přiblíží 27. ledna, a to na 99 330 000 km, dosáhne jasnosti až –1,3 mag a průměr kotoučku planety bude 14″, zatímco při příznivém setkání dělí planety vzdálenost kolem 56 miliónů kilometrů a velikost Marsu je přes 25″. Výjimečnost letošní opozice je v tom, že Mars bude viditelný vysoko nad obzorem, což ocení hlavně pozorovatelé na severní polokouli Země. Pozorovací podmínky tak budou nejlepší za posledních 14 let! Koncem února vystoupí Mars do nejsevernější deklinace +23°50'. V lednu bude Mars viditelný téměř celou noc kromě večerního soumraku, v únoru celou noc, v březnu zůstává nad obzorem téměř celou noc kromě jitra.
V dalekohledu se Mars jeví jako načervenalý kotouček s několika temnými útvary a bělavou polární čepičkou na té polokouli, kde právě vládne chladné roční období. Pohledům ve velkém dalekohledu neuniknou různě tmavé albedové útvary. Právě ony v očích a myslích astronomů kdysi představovaly velká jezera, oceány nebo měnící se vegetaci. Tyto skvrnky však vidíme pouze z dálky, na snímcích z kosmických sond je nahrazují terénní útvary. Až na výjimky nesouvisí s krátery, pohořími, pláněmi a marsovskými vulkány, ale různě hrubým povrchem kamenné planety. Nejjemnější podrobnosti ukázaly ale teprve přístroje vyslané ze Země. K Marsu byly vyslány četné sondy, které přešly na oběžnou dráhu kolem planety jako její umělé družice. Tato umělá nebeská tělesa mapují Mars z výšky, podrobně studují drsné podnebí planety a poznávají jeho geologii.
| Datum | Průměr (") | vzdálenost (106 km) | jasnost (mag) |
|---|---|---|---|
Na žádném jiném vesmírném tělese se nepátralo po mimozemském životě tak usilovně, jako na Marsu. Počátečním popudem, který vyvolal tuto dodnes se valící vlnu zájmu, byl v roce 1877 objev tajemných kanálů italským astronomem Giovanni Schiaparellim z hvězdárny Brera v Miláně. Na vývoj chápání Schiaparelliho objevu měl zřejmě vliv i nepřesný překlad italského termínu canale do angličtiny. Bylo možné si vybrat mezi slovy channel („průliv“) a canal („průplav“, „žlab“ nebo „stoka“). Velmi fantastické vysvětlení původu kanálů nabídl už v roce 1885 francouzský hvězdář a popularizátor astronomie Camille Flammarion, autor filozofických pojednání i beletristických vyprávění, pohybujících se na hraně science-fiction. Flammarion byl nadšeným propagátorem mimozemského života, a proto se nemohl vyhnout myšlence, že Schiaparelliho kanály by mohly být obrovským inženýrským dílem obyvatel Marsu. Pravdu však neměl. Na Marsu nenajdeme žádné zelené pidimužíky – Marťánky, neboť v drsném prostředí planety by se těžko mohli vyvinout. Avšak nemůžeme vyloučit přítomnost odolných mikroskopických organizmů, například podobných pozemským nanobakteriím. Nicméně hledání dosud nepřineslo žádné výsledky. Po životě v mikroskopických rozměrech na povrchu rudé planety pátraly dvě sondy Viking, které na povrchu Marsu přistály v roce 1976. Experimenty prováděné automatickými sondami se soustředily na zkoumání chemických aktivit, jimiž by se mohly prozradit marsovské mikroorganismy. Vědci do experimentů vkládali velké naděje, jejich výsledky však byly velmi diskutabilní. Nějaké procesy skutečně zaznamenány byly, dodnes však není jasné, zda byl jejich původ opravdu biologický nebo jen chemický. Ti, kteří věřili v inteligentní bytosti na Marsu, zklamala v roce 1998 zpráva o výsledcích podrobného fotografického průzkumu oblasti známé jako Tvář na Marsu sondou Mars Global Surveyor (MSG). Tvář je pouze obyčejná stolová hora dlouhá asi 2,5 km a široká 2 km, tyčící se do výšky 940 m, a bez stínů se vůbec nepodobá té lidské.
Nejpodrobnější průzkum Marsu stále pokračuje a vědci sbírají cenná data pomocí sond, která nám pomáhají odhalit minulost a současnost rudé planety. Služebně nejstarší sondou, která je stále aktivní, je sonda 2001 Mars Odyssey. Přestože již svou primární misi během let 2001 až 2004 splnila, v misi pokračuje na oběžné dráze. Jejím hlavním úkolem bylo zjišťování podrobného složení povrchu, zkoumání výskytu vody a průzkum polárních čepiček pomocí spektrometru. Na oběžnou dráhu Země byla vynesena pomocí nosné rakety Delta II. Sonda nashromáždila za celou dobu více než 130 000 snímků povrchu a nadále vysílá informace na Zemi. Měření Odyssey umožnila vědcům vytvořit mapy minerálních látek a chemických prvků a konec koncůi identifikovat oblasti, kde je pohřben vodní led. Odyssey hledala vhodné místo pro přistání sondy Phoenix se stejnojmenným roverem(uskutečnilo se v roce 2008) a poskytuje také klíčovou komunikační podporu probíhajícímu průzkumu Marsu: prostřednictvím své antény předává údaje z roverů Opportunity a Spirit, které byly umístěny na Marsu v roce 2004 v rámci mise Mars Exploration Rover(MER). V tuto chvíli provádí vozítka Spirit a Opportunity jediný přímý průzkum povrchu Marsu. Jedná se o identická mobilní robotická vozítka. Cílem mise je mimo jiné provádět výzkum hornin a půd, a to zejména v souvislosti s možností dřívější existence vody na povrchu, kalibrace a ověřování povrchového průzkumu, hledání geologických stop po okolních přírodních událostech. Během své více než pětileté mise vozítka pořídila tisíce snímků a vědeckých měření doposud nevídaného rozsahu a kvality, přestože jejich plánovaná životnost byla jen 90 dnů! S určitými omezeními pracují roboti dodnes. Nástupcem velmi úspěšných roverů Opportunity a Spirit při povrchovém průzkumu bude mise Mars Science Laboratory (MSL). Jedná se o mobilní vědeckou laboratoř, která bude přibližně pětkrát těžší než Spirit nebo Opportunity. Bude vybavena přístroji, které jsou modernější než u kterékoli jiné mise k Marsu v minulosti, součástí vybavení budou i nástroje umožňující podrobnou analýzu geologických vzorků přímo na místě. MSL bude pátrat po možnosti mikrobiálního života v minulosti či přítomnosti Marsu. Start nosné rakety Atlas V541 a zahájení letu mise MSL k Marsu je plánováno na prosinec 2011.
Na konec si ještě připomeňme dvojici aktivních sond na oběžné dráze. První je Mars Reconnaissance Orbiter, která odstartovala 12. srpna 2005, k planetě se dostala v březnu 2006, ale vědecká mise začala až v listopadu po navedení na nižší oběžnou dráhu. Hlavním cílem výzkumů je snímkování povrchu s vysokým rozlišením, což umožní detailní naplánování dalších expedic automatických sond. V období od ledna 2009 do prosince 2010 je sonda využívána jako retranslační družice pro zajišťování spojení s jinými sondami a automatickými laboratořemi na povrchu Marsu.
Druhá je Mars Express (MEX). Jedná se o vůbec první planetární sondu Evropské kosmické agentury. Sonda Mars Express měla získat nové informace o vesmírném sousedovi naší planety jak z orbitální dráhy, tak i přímým měřením na povrchu, kam vysadila přistávací modul Beagle 2. Beagle 2 byl samostatný přistávací modul nesený sondou Mars Express určený k exobiologickým experimentům na povrchu Marsu. Bohužel ale kvůli technické závadě se měkké přistání nezdařilo, modul se z povrchu Marsu nikdy neozval. Nicméně sonda Mars Express byla důležitou součástí flotily sond vyslané k Marsu v prvním desetiletí 21. století. Jedním z nejdůležitějších úkolů bylo zmapování podpovrchových zásob vody. V prosinci 2009 sonda pořídila unikátní záběr – vůbec poprvé se ocitly oba měsíce Marsu Phobos a Deimos společně na jednom fotografickém snímku. Snímky byly pořízeny pomocí kanálu SRC (Super Resolution Channel) kamery HRSC (High Resolution Stereo Camera). Kromě překvapujícího záběru tak tento snímek pomůže týmu HRSC ověřit a zpřesnit stávající modely oběžných drah obou měsíců.
Zdroje:
1. NASA: Mars Exploration Program
2. University of Arizona: High Resolution Imaging Science Experiment
3. ESA Science: Pioneering images of both martian moons; 11 Dec 2009
4. Wikipedia: Mars Science Laboratory
5. Google Mars
6. Jiřina Hrušová: Tvář na Marsu – definitivní konec legendy (snad); AB 30/2006
7. Jiřina Hrušová: MRO - Další průzkumník Marsu
8. Petr Kulhánek: Fénix, útok na Mars pokračuje
9. Jiřina Scholtzová: Fénix – mise začíná
