| Historie |
Sonda Deep Impact je společným projektem University of Maryland a Jet Propulsion Laboratory Kalifornského institutu technologie v Pasadeně. Postavena byla v laboratořích firmy Ball Aerospace & Technologies, v Boulderu v Coloradu.
Start byl původně naplánovaný na počátek roku 2004. Postupně byl kvůli rozličným problémům, například s dodávkami součástí sondy, odložen až na 30. prosince 2004. Nakonec byla sonda Deep Impact vypuštěna teprve 12. ledna 2005 na nosiči Delta II z Kennedyho vesmírného centra na Floridě. Přesto bude možné stihnout plánované datum dopadu projektilu na kometu, tedy 4. července 2005.
 |
 |
| Sonda Deep Impact. Nalevo: nákres s přístroji. Napravo: Fotografie sondy z Astrotech Space Operations, kde probíhaly přípravy ke startu. | |
| Parametry a vybavení |
Celá sonda sestává ze dvou částí – mateřské sondy a impaktoru (z anglického impact, tedy dopad, náraz). Na palubě také nese tři vědecké přístroje určené ke shromažďování informací. Celkové rozměry jsou 3,3 m × 1,7 m × 2,3 m a hmotnost činí 1 020 kilogramů.
Tříose stabilizované, 650 kilogramů těžké mateřské těleso kromě samotného impaktoru nese dva hlavní zobrazovací přístroje sondy – dalekohled s vysokým (High Resoution Instrument) a středním (Medium Resolution Instrument) rozlišením. Bude také přenášet data z těchto přístrojů a dopadové části na Zemi. Po uvolnění impaktoru dojde ke zpomalení sondy, která bude sledovat dopad, tvorbu kráteru a vyvržený materiál ze vzdálenosti přibližně 500 kilometrů od komety. Vysokozisková parabolická anténa umožňuje přenos dat k Zemi rychlostí až 170 kbps.
Dopadová část se od mateřského tělesa uvolní 24 hodin před dopadem na osvětlenou stranu komety. Vzhledem k vzájemné rychlosti sondy a komety kolem 10 km/s a také hmotnosti impaktoru 370 kilogramů dojde k uvolnění 19 gigajoulů energie (ekvivalent 4,8 tun TNT). Z důvodu přesnosti, s jakou je třeba mířit (strefujeme se do terče o velikosti 6 km ze vzdálenosti větší než milión kilometrů!), nese sonda také přístroj pro správné navedení impaktoru na kometu (Impactor Target Sensor) a je vybavena autonomním navigačním systémem, který může provádět drobné úpravy dráhy. 49 % hmotnosti impaktoru tvoří měděné jádro. Měď byla zvolena proto, že při zničení impaktoru dojde k uvolnění velkého množství částic, které budou takto vyzařovat na jiných vlnových délkách, než které budou použity ke zkoumání jádra. Spektrum tedy nebude kontaminováno čarami materiálu z projektilu.
|
High Resolution Instrument (HRI) – kombinuje možnosti dalekohledu pro snímání ve viditelném světle a infračerveného spektrometru. Je určen pro sledování kometárního jádra. Průměr dalekohledu je 30 cm a ohnisková vzdálenost 10,5 metru. Při vzdálenosti 700 km od komety je schopen dosáhnout rozlišení až 1,4 metru na pixel. Medium Resolution Instrument (MRI) – může kromě snímkování komety sloužit také k navigaci pro své širší zorné pole. Průměr zrcadla je 12 centimetrů, ohnisková vzdálenost 2,1 metru a dosažitelné rozlišení při vzdálenosti 700 km od sondy je 7 metrů na pixel. MRI pozoruje pouze ve viditelném oboru. Slouží také jako funkční záloha HRI. Impactor Target Sensor (ITS) – je stavbou téměř shodný s MRI, pouze neobsahuje filtry pro CCD kameru. Slouží k navedení impaktoru na kometu. Navíc umožní pořízení snímků kometárního jádra s nejlepším dosavadním rozlišením, až 0,5 metru na pixel v době těsně před impaktem, pokud optika přístroje přežije srážky s prachovými částečkami během přibližování ke kometě. |
Data ze sondy jsou přijímána sítí antén dálkového spojení (Deep Space Network). Jedná se o antény rozmístěné po Zemi ve zhruba 120° odstupech tak, aby byla zajištěna neustálá sledovatelnost sond – ve Španělsku, Austrálii a Kalifornii. Tyto antény slouží také pro přenos příkazů k sondě a distribuci dat k dalším pozemským pracovištím.
| Proč vlastně to všechno? |
Fakt, že se jedná o první příležitost podívat se do nitra komety, je nesmírně lákavý. O kometách se říká, že jsou to rezervoáry původního materiálu, který zbyl po tvorbě planet a Slunce. Tento způsob umožní prozkoumat nezměněný materiál, na který nikdy nedopadlo sluneční světlo, a udělat si tak lepší představu o počátečním složení sluneční soustavy před přibližně čtyřmi a půl miliardami let.
Dalším přínosem mise bude možnost sledovat vznik samotného kráteru. Odhady jeho velikosti se různí. Ty nejoptimističtější hovoří dokonce o rozloze fotbalového hřiště a hloubce 30÷50 metrů. Vše záleží na struktuře a vlastnostech materiálu, ze kterého je kometa složena. Navíc by také po nárazu mohlo dojít ke zvýšení aktivity komety a tím pádem i jejímu zjasnění až o několik magnitud!
Přibližně jeden měsíc po dopadu bude ještě pokračovat sledování jádra a odesílání dat na Zemi. Samotný projekt ale bude pokračovat ještě několik měsíců, po které budou zpracovávána přijatá data.
| Kometa Tempel 1 |
Kometu 9P/Tempel 1 objevil Ernst Wilhelm Tempel 3. dubna 1867. Jedná se o kometu krátkoperiodickou, s oběžnou dobou přibližně 5,5 roku. V přísluní se ke Slunci přibližuje na přibližně 1,5 astronomické jednotky. Jádro je patrně protáhlé s průměrem kolem 6 kilometrů.
Uvážíme-li, že předpokládaná hmotnost jádra je zhruba 1014 kilogramů, pak je jasné, že srážka s 370 kilogramů hmotným projektilem rozhodně nemůže mít vliv na dráhu komety. V tomto ohledu se jeví jako výstižné přirovnání kamínku letícího proti nákladnímu automobilu. Může ho sice poškrábat, ale v žádném případě vychýlit.
 |
| Jiné podobné mise |
Mise Deep Impact není první misí zaměřenou na studium komet. Je ale první, která odhalí pohled do hloubky kometárního jádra.
|
Giotto – sonda ESA, která startovala 2. července 1985, mise úspěšně skončila 23. července 1992. Zkoumala komety Halley a Grigg-Skjellerup. Přinesla první fotografie kometárního jádra zblízka. Stardust – návratová sonda NASA vypuštěná 6. února 1999. Cíle: sběr vzorků prachových částic a par v ohonu komety P/Wild 2, fotografování jádra komety, předběžný rozbor kometárního prachu. K návratu vzorků na Zemi by mělo dojít 15. ledna 2006. CONTOUR – COmet Nucleus TOUR, sonda NASA, která startovala 3. července 2002. Sonda se měla setkat se dvěma kometárními jádry, s kometou Encke a Schwassmann-Wachmann-3. Se sondou byl ztracen kontakt v srpnu 2002. Rosetta – sonda ESA vypuštěná 2. března 2004. Cíle: Navedení sondy na oběžnou dráhu kometárního jádra; řízené přistání na jádru komety (modul Philae); průlet kolem planetek 21 Lutetia a 2867 Steins. Setkání s kometou 67 P/Churyumov–Gerasimenko je naplánováno na rok 2014. |
| Závěr |
Samotnou misi budou doprovázet pozemská pozorování, která doplní informace, jež nám zašle mateřské těleso. Kometu bude také možné pozorovat menšími dalekohledy, v červenci letošního roku by totiž měla mít přibližně desátou magnitudu a bude tedy dostupná i amatérskými dalekohledy. Bohužel bude ale poměrně nízko pro pozovatele na severní polokouli.
 |
| Instalace CD se jmény 560 000 lidí, kteří se zapsali přes internet ke svému „drtivému dopadu“ od května 2003 do ledna 2004. |
