Rozvoj raketové techniky a vývoj raket dlouhého doletu v poválečném období, dovolil vypuštění první umělé družice Země. Již v květnu roku 1954 přišel s návrhem vyslat umělou družici na oběžnou dráhu v tehdejším Sovětském svazu Sergej Koroljov, hlavní inženýr sovětského raketového programu. Po prohlášení amerického prezidenta Eisenhowera, který vyjádřil odhodlání Američanů vypustit umělou družici v rámci mezinárodního geofyzikálního roku (1. 7. 1957 - 31. 12. 1958), byl po počátečním odmítání koncem ledna 1956 schválen plán na vypuštění umělé družice.
Původně plánované těleso mělo mít hmotnost 1 000 - 1 400 kg a mělo nést 200 - 300 kg vědeckých přístrojů, mimo jiné pro výzkum slunečního a kosmického záření, měření magnetického pole a hustoty zemské atmosféry. Tato družice nesla označeni "Objekt D" a měla být připravena ke zkouškám v roce 1957. Vzhledem ke složitosti celého zařízení a k problémům při výrobě jednotlivých dílů družice začalo být jasné, že se původní časový plán nepodaří dodržet. Bylo rozhodnuto vypustit mnohem menší a jednodušší satelit PS-1 neboli Sputnik 1. Původní družice "Objekt D" byla vypuštěna v roce 1958 jako Sputnik 3.
Nová družice měla tvar koule o průměru 58 cm z hliníkové slitiny a hmotnost 83 kg. Čtyři pruty, dva o délce 2,9 m a dva dlouhé 2,4 m, tvořily anténní systém. Vnitřek Sputniku byl naplněn dusíkem. Satelit měl pět vědeckých cílů:- Testování metody umístění umělého tělesa na oběžnou dráhu.
- Poskytnout informace o hustotě atmosféry ve velkých výškách z určení změny oběžné doby a životnosti družice na oběžné dráze.
- Ověřit metody optického a rádiového sledování těles na oběžné dráze.
- Studovat vliv ionosféry na šíření rádiových vln.
- Vyzkoušení hermetizace satelitu a zjistit vliv meteoritů z poklesu vnitřního tlaku.
Raketa s první umělou družicí Země, Sputnik 1, odstartovala 4. října 1957. Setrvala na dráze kolem Země 92 dnů a uskutečnila 14 000 oběhů. Výška se pohybovala mezi 227 až 945 km. Dne 4. ledna 1958 Sputnik 1 vstoupil do hustých vrstev atmosféry a zanikl.
 |
