Co ale tato kouzelná formulka znamená? Rovnodennost je okamžik, kdy střed slunečního kotouče překročí nebeský rovník a Slunce začne pomalu stoupat ke své největší výšce nad nebeským rovníkem, kterou má o slunovratu. Pro porozovatele tehdy začíná astronomické jaro.
Střídání ročních dob nezpůsobuje to, že bychom v zimě byli od Slunce dále než v létě (na severní polokouli je tomu dokonce naopak – přísluní nastalo 4. ledna, tedy uprostřed mrazivé zimy), ale sklon zemského rovníku k oběžné rovině (23,5°) (nebo chcete-li, odklon zemské osy od kolmice k rovině oběhu Země). Ten způsobuje změnu množství světla, které dopadá na libovolné místo na zemském povrchu v průběhu roku, a tedy i střídání ročních dob. Za období od dubna do října totiž libovolný metr čtvereční plochy v naší zeměpisné šířce dostane třikrát více energie než v období od října do dubna.
Navíc se jednotlivé roční doby svojí délkou liší. Země totiž obíhá po eliptické dráze a podle Keplerových zákonů se v přísluní, tedy době, kdy je Slunci nejblíže, pohybuje rychleji než v odsluní (je v největší vzdálenosti). Proto naše léta jsou o několik dní delší než naše zimy, ale na druhou stranu jsou mírnější (chladnější chcete-li) než na jižní polokouli.
Den a noc o rovnodennosti nejsou z mnoha důvodů stejně dlouhé. Svůj podíl viny na tom má třeba naše atmosféra, která nemilosrdně ohýbá všechny světelné paprsky jdoucí jinudy než přímo z nadhlavníku a způsobuje, že Slunce vidíme zapadat v okamžiku, kdy už je pod obzorem.
 |
