Záhadný konec dinosaurů

V době před 65 milióny let došlo na Zemi k masovému vymírání druhů. Ze Země zcela vymizeli mořští ammonité, nelétající dinosauři a pterosauři, vysoké ztráty utrpěli také planktonní dírkovci, mořští i suchozemští dravci... Všechny organismy, které přežily (ještěrky, hadi, želvy, savci…), dosahovaly malých rozměrů, řádově do hmotnosti 25 kilogramů. Teorií zabývajících se důvody pro toto vymírání bylo mnoho - od klimatických změn přes možné choroby po změnu poměru pohlaví v důsledku změn teploty. Jejich zánik mohl souviset i s nástupem krytosemenných rostlin, na které býložraví dinosauři nebyli zvyklí.
V roce 1980 přišli laureát Nobelovy ceny Luis Alvarez, jeho syn geolog Walter Alvarez, chemik Frank Asar a paleontoložka Helen Michael s teorií impaktu. Alvarez totiž při průzkumu v oblasti italského města Gubbio objevil tenkou vrstvičku jílu, která obsahuje nezvykle vysokou koncentraci iridia. Datováním bylo určeno datum jejího vzniku do doby právě před 65 milióny let. Iridium se ovšem v pozemských horninách vyskytuje v mizivém množství oproti několikanásobně vyšší koncentraci ve zkoumaném jílu. Tato vrstva tedy mohla vzniknout usazením prachu, který byl vymrštěn do atmosféry po impaktu. Teorie zajímavá ale sužovaná jedním zásadním nedostatkem – absencí příslušného kráteru.
Dvousetkilometrový kráter Chicxulub při poloostrově Yukatan byl objeven v roce 1991 na základě měření odchylek lokálního magnetického pole a jeho vznik byl datován právě do doby před 65,5 ± 0,6 milionu let. Přesto nepřesvědčil všechny vědce.
Na základě vrtů uskutečněných v této oblasti přibližně 60 km od kráteru Chicxulub přednesla Gerta Keller z Princetonské university v New Jersey již před dvěma lety myšlenku, že k impaktu planetky v tomto místě došlo o 300 000 let dříve než k vymírání. Její oponenti ale tvrdili, že mezeru mezi vrstvou impaktních skel a fosílií zabitých při masovém vymírání tvoří trosky ze zkolabovaných stěn kráteru, přestože tuto možnost tým vyloučil. Proto se Kellerová vydala vrtat 2 000 km severně od kráteru a nové výsledky uveřejnila 23. května. Jako důkaz použila dvoumetrový řez z nejlepšího vrtu. Po dvoucentimetrové vrstvě přeměněných skel, které představují materiál katapultovaný při impaktu, následuje půl metru sedimentů usazených při následných bouřích. Konečně 1,2 metrů nad touto vrstvou jsou zbytky po masovém vymírání, tedy fosílie drobných rostlin a zvířat, která zemřela. Podle Kellerové by vědci měli najít pravý kráter vzniklý při impaktu tělesa, které způsobilo katastrofu, která postihla především dinosaury. Na druhou stranu mnoho vědců o této teorii pochybuje, protože pravděpodobnost, že by došlo k dvěma takto velkým impaktům víceméně ve stejné době, je velmi malá. Tým této americké vědkyně ale dostane dotace na uskutečnění dalšího vrtu na opačné straně kráteru, v Brazílii, na podzim roku 2006, kde Kellerová doufá najít důkazy, které by přesvědčily její odpůrce.
Za zmínku ještě stojí výzkumy, které před několika lety uskutečnili Simon P. Kelley a Eugene Gurov. Zkoumali kráter Boltysh o průměru 24 kilometrů ležící v Ukrajině. První datace vzniku kráteru tento okamžik kladly přibližně 90 miliónů let nazpět. Modernější metody jako radioizotopické datování ovšem stáří kráteru určily na přibližně 65,2 ± 0,6 milionu let, jeho vznik je tedy řazen do stejné doby jako vznik kráteru Chicxulub, stejně jako u možného 2,4 km velkého impaktního kráteru Silverpit ve Velké Británii objeveného v roce 2002. Vzpomeneme-li si na srážku komety Shoemaker-Levy 9 s Jupiterem v roce 1994, bylo by možné, že Zemi postihl podobný mnohonásobný impakt komety, která byla roztrhána při přiblížení k některé z velkých planet…

---