Stokerová i další již dříve spekulovali o tom, že by pod povrchem Marsu mohly sídlit biologické organismy, schopné přežití v extrémních podmínkách. Proto se v roce 2003 uskutečnila výprava do jihozápadního Španělska, konkrétně k řece Rio Tinto. Její jméno v překladu znamená „červená řeka“ a říká se jí tak pro červený nádech vody, který vzniká rozpouštěním železa v její vysoce kyselé vodě. Prostředí této řeky je totiž natolik nehostinné, že objevit zde nějaký podzemní mikrobiální ekosystém a charakterizovat jej by mohlo být podobné procesu hledání života na Marsu.
Všechny tyto informace se na veřejnost dostaly po nedělním uzavřeném setkání, kde Stokerová a Lemke oznámili svoje výsledky. Porovnali objevy učiněné v Rio Tinto s daty, které pořídily pozemské dalekohledy i sondy obíhající kolem Marsu. Své závěry založili především na sledovaných změnách množství metanu a dále na výskytu hydratovaného síranu jarositu ve stejných oblastech. Jarosit se totiž, podobně jako jiné minerální soli na Zemi, nachází především v blízkosti horkých pramenů a jiných kyselých vod jako je právě Rio Tinto. V nich byl nalezen život, přestože jsou tolik nehostinná.
Každopádně život, tak jak ho známe my, je závislý na vodě. Proto jeden z hlavních úkolů při průzkumu Marsu je zaměřit se na studium minulé i přítomné existence vody v kapalném stavu. Že na Marsu kdysi proudila voda v tekutém stavu, je dnes všeobecně přijímaný fakt, potvrzený mnoha výzkumy. Podle nově publikovaných prací, oblasti, kde se mohly rozkládat buď podpovrchové zásobárny vody nebo dokonce mělká moře a jezera, jsou větší než se předpokládalo. Je také možné, že zde voda byla po delší časový úsek. Hlavní podpůrná fakta pro tuto teorii dodal především americký rover Opportunity, který objevil již zmíněný jarosit a jiné minerální soli na výchozu hornin v Meridiani Planum, stejně jako zjistil velká množství produktů vzniklých při odpařování vody. Meridiani Planum bylo ostatně jako místo přistání zvoleno právě proto, že vědci věří, že je kdysi pokrývalo slané moře. Kromě toho byla místa s výskytem podobných minerálů nalezena i ve Valles Marineris, obrovském údolí na Marsu, z jehož vzhledu je patrné, že při jeho utváření pomáhala voda.
Pravděpodobně jediným způsobem, jak se dozvědět, co způsobuje nezvyklé kolísání hladiny metanu, je pokusit se zavrtat pod povrch. Není sice plánovaná žádná mise k povrchu Marsu, která by měla nést i nějaké vybavení pro vrtání, nicméně v roce 2009 má startovat Mars Science Laboratory, nový přistávací modul, který nejenom že bude schopný urazit větší vzdálenosti než předchozí mise, ale ponese také vyspělejší přístroje pro lepší analýzu složení hornin, a mohl by tedy pomoci objasnit některá z těchto zajímavých zjištění.
Výsledky výzkumu Stokerové a Lemkeho by měly být publikovány v květnu v časopisu Nature.
Obrázky
Část Valles Marineris