Meteoroidy jsou vlastně drobný nepořádek ve sluneční soustavě. Jsou to kameny nebo menší skály různého původu. Může se jednat o materiál, který zde zbyl po zformování planetární soustavy. Některé naopak vznikly rozpadem planetek při jejich vzájemných srážkách nebo při dopadech na povrch planet a měsíců planet. Třetí možností vzniku těchto těles je uvolnění drobných částeček z kometárního jádra při průletu vlasatice sluneční soustavou a jejich rozptýlení podél celé dráhy komety. Dostane-li se taková prachová částice nebo kamínek do naší atmosféry, dochází při průletu ovzduším k jejímu brždění, rozžhavení díky tření o částice vzduchu a většinou i k vypaření. Přitom dochází k ionizaci okolního plynu, a tak vzniká meteor - jasná čára na obloze, kterou můžeme pozorovat. Spatřit meteor - "padající hvězdu" - můžeme prakticky každou jasnou noc. Jsou ale období, kdy takových meteorů můžeme pozorovat až stovky za hodinu. To nastává právě v případě, když se Země na své dráze potká s částečkami uvolněnými při průletu komety. Pozorujeme pak takzvaný meteorický roj. Roje svoje jména dostávají podle místa na obloze, ze kterého zdánlivě vylétají. Každoročně jich oblohu zdobí několik desítek, z významnějších si připomeňme Perseidy (vylétají jakoby ze souhvězdí Persea), které jsou aktivní v polovině srpna a známe je i pod mnohem poetičtějším jménem "slzy svatého Vavřince". Většina tělísek ale průlet naší atmosférou nepřežije. Navíc většinu zemského povrchu pokrývají moře a oceány, takže pravděpodobnost, že nás meteoroid zasáhne, je velmi malá. I tak se odhaduje, že na Zemi každý rok dopadne až několik tisíc tun meteorického materiálu. Zbytkům meteoroidů, které nalézáme na zemském povrchu, říkáme meteority. Ačkoli je většina meteoritů kamenná, lépe se hledají meteority železné, protože jsou jednak více odlišné od okolí a také odolnější vůči zvětrávání. Pády meteorů se nedají předvídat. Jedná se o totiž velmi malá tělíska. Poprvé určit dráhu meteorického tělesa ve sluneční soustavě se podařilo v případě kamenného meteoritu Příbram, který dopadl 7. dubna 1959. Dodnes se toto podařilo pouze u 6ti těles, přestože meteoritů se ve světových muzejních sbírkách a výzkumných institucích nalézá přes dvacet tisíc. |
|
|